Když se nad tím zamyslím selským rozumem a vezmu to z materialistického hlediska (doplněno: to neznamená, že jsem materialista), tak naše budoucnost a nejen naše, je predurčena a pevně stanovena.
Jak jsem k tomuto závěru došel?
Řekněme si, co může ovlivnit naší budoucnost:
1. vnější svět – události co se nám stanou
Jakákoliv událost je důsledkem nějaké předchozí události, která byla její příčinou. Předchozí událost má také nějakou přičinu a tak dál a dál.
Každá událost může být tedy zároveň důsledkem jiné události nebo více událostí a příčinou dalších událostí. Přičemž důsledek je vždy jednoznačný a jeho podoba zavisí na předchozích událostech.
To čemu říkáme náhoda, je jenom námi nepředvídatelný sled událostí jinak teoreticky předpověditelný. Místo zastavení kuličky v ruletě je předem dáno už při hodu krupiéra a je závislé na spoustě podmínkách např. na rychlosti, směru, hmotnosti, nerovnostech povrchu, rychlosti otáčení rulety, gravitaci.
Vesmír se zdá jenom jako obrovský systém s nepředstavitelným množstvím činitelů, kteří spolu vzájemně reagují a působí na sebe, ale vždy s jednoznačným výsledkem.
2. naše rozhodnutí, kterými ovlivníme budoucnost
Podle mého názoru (z materialistického pohledu) naše rozhodování také není náhodný proces. Vždy záleží na tom jaké máme předchozí zkušenosti, náladu, geny, aktuální tělesný stav, na vlivu jiných osob a dějů na naší osobu apod. Neuronová síť však vždy vyhodí výstup odpovídající vstupu a jejímu stavu.
Takže ano, my ovlivňujeme svojí budoucnost a musíme se o ní snažit, ale dokážeme to jenom tak, jaké na to máme podmínky, ať už ve svojí hlavě nebo jinde. A pokud máme v hlavě, že je špatné něco dělat, tak bychom se měli snažit to nedělat.
Prostě když se rozmýšlím, jestli si dám k snídani míchaná vejce nebo jablečný závin, tak rozhodnutí už je v tu chvíli předurčeno jak dopadne a závisí nejen na vnějších podmínkách (co mám v lednici), ale i na podmínkách v mojí neuronové síti. Z nějaké příčiny, řekněme z nedostatku cukru v krvi, budu mít chuť třeba na závin nebo mám třeba z dětství se závinem spojen nepříjemný zážitek a dám si radši vejce. Já to jenom, před tím než se rozhodnu, nevím.
Tohle rozhodnotí a tahle akce mojí budoucnost pravděpodobně příliš významně neovlivní, ale jiné události, které vytvořím, můžou být samozřejmě daleko závažnější a fungují na stejném principu.
Člověk je navíc tvor velmi ovlivnitelný, jak to vidíme třeba v hypnóze a sugesci. Tyhle věci určitým způsobem fungují i za normálního běhu života. Také pokud zažije či dokonce opakovaně zažívá něco traumatického, může to na dlouhou dobu ovlivnit jeho chování, které se může zdát jeho okolí nebo i jemu samotnému nepochopitelné. Má to však nějakou příčinu.
Kde je počátek?
Pokud tedy není nic náhodné a všechno je důsledkem něčeho znamená to, že všechno co přijde, je už teď předem stanoveno v závislosti na aktuálních podmínkách a ty jsou zase důsledkem toho, co bylo před nimi. To co bylo před nimi, zase je něčeho důsledkem a takhle dojdeme až k velkému třesku.
Jenže ve velkém třesku musela být nějaká nerovnováha, prvotní prapříčina všeho, která způsobila, že se vše začalo vyvíjet do dnešní podoby. Kdyby nebyla, všechno by se rozlétlo rovnoměrně a bez nějakých odchylek.
Další otázka je, co způsobilo velký třesk a onu odchylku. Mohlo to být něco před velkým třeskem, ale na tom nezáleží, je tu nějaká prapříčina, kterou něco muselo způsobit.
To něco muselo stát mimo systém a nepodléhat příčinám. Jestli jsem udělal někde chybu, tak mě opravte.
Další otázka je, jestli něco mimo realitu neovlivňuje její chod i za běhu a nevznikají tak nějaké důsledky bez příčíny, to by znamenalo, že nic z toho, co jsem psal výše, nemusí platit.
Modelová videa
Na tento článek navazuje: