Po delší době bych tuto úvahu rád doplnil. Pokud chápeme svobodnou vůli jako volný výběr z dostupných možností, tak potom zároveň existuje svobodná vůle i předurčenost – to jsou ty dostupné možnosti, ze kterých vybereme to, co si myslíme, že je nejlepší.
Ve svém článku s názvem Naše budoucnost je předurčena!? jsem dospěl selským rozumem k tomu, že pokud platí, že všechno má nějakou příčinu, muselo tu být něco na začátku, co nemělo příčinu a dalo vzniknout dalším důsledkům.
Jinými slovy, muselo tu být něco, co stvořilo systém příčina > důsledek, což je vlastně běh času, který se projevuje na hmotě. Jak jsem se později dozvěděl, něčemu takovému se říká determinismus.
Co na to kvantová teorie?
Kvantové teorii nerozumím, ale přijde mi to, že vědci objevili něco, co přesahuje běžný svět a logiku, a proto nezbylo, než vytvořit novou teorii, která to nějak popíše. O příčině a následku (kauzalitě), prý říká, že existuje na úrovni amplitud pravděpodobnosti v systému nenarušeném měřením. Což se dá težko představit, jak to vlastně funguje v praxi. Jestli to je v rozporu nebo v souladu s tím k čemu jsem došel. Není už to spíš určitá forma víry?
„Neexistuje žádný kvantový svět. Existuje pouze abstraktní kvantový popis.“ – řekl prý Niels Bohr, nositel Nobelovy cena za fyziku, tvůrce prvního kvantového modelu atomu.
Pokusím se uvažovat dále jen způsobem, kterým to dovedu
Něco, co samo nemá příčinu, tedy stvořilo hmotu a čas.
Protože to stvořilo čas, samo to času nepodléhá, neboli je to věčné.
Protože je to věčné, nepodléhá to času a umí to stvořit čas, tak bych řekl, že je pravděpodobné, že to umí také změnit běh času a občas udělat nějaký důsledek bez příčiny.
Logika příčiny a důsledku, je tím vlastně sama sebe popírající a nevylučuje nic!!!
Pokud by neexistovalo něco co nepodléhá času, hmotě, příčině a důsledku, bylo by vše předurčeno (jenom řetězová reakce) a svobodná vůle by nebyla možná.
Zároveň však může existovat svobodná vůle a všechno být předurčeno, protože naše svobodné rozhodnutí je součástí toku času. Kdo zná čas, může nastavit podmínky, na základě kterých se svobodně rozhodujeme. Nemůžeme si přesně vybrat jaké zkušenosti budeme mít a na základě čeho se budeme rozhodovat.
To něco, co nemá příčinu, bylo nesporně velmi inteligentní, protože důsledkem stvoření je velmi složitý a komplikovaný hodinový strojek jménem vesmír se spoustou úžasných „věcí“ jako jsou například lidé a jejich organismus a fyzikální zákony, které udržují vesmír v chodu. Mimo jiné i ideální podmínky pro život na planetě Zemi a v této části kosmu. Všechno to dává dohromady nějaký smysl a řád.
Kromě toho z toho vyplívá, že to něco ví, jak čas bude ubíhat a může tedy nastavit příčiny, tak, aby se přirozeně dospělo k nějakým důsledkům, které to něco, bude chtít, protože jinak by výsledky byly nesmyslné.
Výše uvedené skutečnosti patří vlasně mezi vlastnosti jedné vyšší inteligence, kterou spoustu lidí už tisíce let nazývá Bůh.
Bůh mohl hypoteticky stvořit vesmír velkým třeskem a život evolucí, avšak počáteční stavy těchto teorií podle mě nejsou dostatečně vysvětleny (vznik vesmíru, vznik života) a ani nemohou být. Existují i argumenty proti těmto teoriím. Stejně tak to mohlo být stvořeno i způsobem popisovaným například v Bibli. Pro úvahy v tomto článku, však není pravdivost velkého třesku a evoluce zásadní.
Pokud jsme dospěli v úvahách až jsem, nabízejí se nám další zásadní otázky, jako:
Proč existuje Bůh?
Můžu se jenom domnívat, ale když o tom přemýšlím, je to vlastně logické. Existuje-li i cokoliv nám známého, musí existovat i Bůh, aby to dávalo smysl a mohlo to existovat. Kdyby nic neexistovalo, nemusel by existovat ani Bůh. V jistém významu je Bůh vlastně smysl všeho a jediná příčina, která plyne z Jeho vlastních důsledků.
Stvořil Bůh vesmír jen tak a nechal ho být napospas sobě samému nebo to všechno má nějaký větší smysl a Bůh se zajímá o obsah vesmíru a bytostí v něm stvořených?
Můj názor je ten, že pokud je Bůh tolik inteligentní, že stvořil, co stvořil, určitě to nedělal jen tak, pro nic za nic. Vysoké inteligenci odpovídající je, aby to všechno mělo nějaký smysl.
A proč by to vlastně všechno dělal?
Jaký by byl smysl Boha, kdyby neměl žádný svůj svět a byl by si Bohem jenom sám pro sebe? Podle mého názoru by to pro Něj nemělo smysl. Tady jsem se zdánlivě trochu zacyklil v logice s argumentem „Proč existuje Bůh“. Vzájemně se to však nevylučuje. Tím se dostáváme k další logickým otázkám a úvahám:
Proč Bůh nestvořil lidi tak, aby nemohl vzniknout ateismus a jiná nesprávná náboženství a řídili se vždy, tím co chce?
Jistě by to mohl udělat. Jakou by však mělo cenu, mít bytosti, které sice jsou věrné a milují Boha, ale není to na základě jejich svobodné vůle, ale na základě daných podmínek vlastního stvoření? Ti lidé by byli jenom loutky.
Pokud přemýšlíte o světě bez předsudků, pravděpodobně dojdete k přesvědčení, že existuje minimálně nějaký stvořitel. Představa, že svět vznikl náhodou z ničeho je podle mého názoru absurdní.
Je Bůh dobrý?
Pokud by nebyl dobrý a spravedlivý, stvořené bytosti by ho nemohly milovat. Musely by se pro něj rozhodnout vlastně z donucení, ne na zakládě toho, že by chtěly, ale proto, že by jim nic jiného nezbývalo. Navíc jsme Jeho stvoření, které vytvořil a umožňuje nám žít, takže nás miluje. Kdyby nás nechtěl, tak už tu nejsme.
Spravedlnost je součástí dobra a součástí spravedlnosti je i spravedlivý trest za něco zlého a to zvláště v případě pokud se tím zabrání šíření dalšího zla. Bůh však zárověň umí odpouštět a to asi především těm, kteří o to stojí. Pokud jsou přírodní katastrofy Božím trestem (můžou být a nemusí), Bůh bude trestat především lidi, kteří nežijí podle Jeho představ. Určitě nezahubí své věrné následovníky, kteří žijí podle Jeho představ. Všichni však mohou žít někdy pohromadě. Z tohoto pohledu se můžeme podívat například, co vyznávali lidé, které zahubily největší katastrofy. Vzpomeňme například zkázu Sodomy a Gomory jejichž existenci potvrdily archeologické nálezy či zkázu Pompejí, která byla centrem zvráceného života. Logika spravedlnosti však bude složitější než si většina lidí myslí a někdy se nemusí úplně projevit za života člověka. Nelze to hodnotit nějakým omezeným lidským pohledem. Ne všechny lidské tragedié musí být také vyloženě chápány jako trest za něco, ale třeba jako důsledek svobodné volby.
Proč je na zemi spousta zla a Bůh to tak nechá?
Zlo a všechno špatné odvrací lidi od Boha a není to v souladu s jeho požadavky, jak mají lidi žít. Lidé se mohou sami rozhodnout, zda budou žít podle Boží vůle, což je cesta dobra, nebo půjdou jinou cestou. Pokud by tato možnost nebyla, nebyla by ani možnost svobodné vůle a svobodného rozhodnutí. Ba co víc, Bůh nechává Zlo, aby nás svádělo na špatnou cestu. Pokud však budeme věřit například Bibli jako slovu Božímu, tak Bůh nakonec všechno zlé ukončí.
Je pravděpodobné, že existuje nějaký návod pro život, který nám Bůh dává?
Jenom by to potvrdilo Jeho dokonalost. Můžou to být svaté knihy, které byly jednou napsány a od té doby se nemění a můžeme si z nich udělat názor samostatně, nezávisle na mínění jiných lidí, se kterými jsme v kontaktu. Je třeba dát pozor na nepřesnosti překladech a různé nepravdivé interpretace svatých knih.
Která forma víry v Boha je správná?
Existuje spoustu náboženství. Někdy tak ani samy sebe nenazývají. Těžko může být více správných náboženství, která se navzájem vylučují. To by podle mne nemělo logiku. Vycházím z toho, že Bůh je dobrý, aby ho lidé mohli milovat. Je tedy třeba posoudit různá náboženství a jejich svaté knihy z tohoto pohledu. Prozkoumat a zjistit, zda se v nich neskrývá něco špatného. Doporučuji začít Novým zákonem Bible. Ačkoliv jsem zatím mnoho svatých knih neprostudoval, tak ta část Bible, co jsem četl se mi zdá nadlidsky logická, pravdivá a správná. Hodně nevěřících lidí může zmást Starý zákon, je důležité pochopit ho ve vztahu k Novému zákonu.
Dále, ale i v jednotlivých náboženstvích je spoustu různých skupin, které vyznávají jinou formu víry. Dost často i vzájemně neslučitelnou. Jak se v tom mají vyznat nevěřící nebo věřící, kteří nekomunikují v této záležitosti s Bohem nebo nemají jiné vodítko, aby tomu mohli věřit? Podle mě od toho jsou opět svaté knihy. Každý může posoudit, nakolik odpovídá nějaká náboženská skupina, tomu, co je popsáno ve vyznávaném Božím slově. Počet příslušníku rozhodně není měříkem správnosti! Spoustu lidí o tom takto neuvažuje a bere za správné to co je jim říkáno, bez ověření. Důvěřujte, ale PROVĚŘUJTE!
Jaký je rozdíl mezi Vírou a Vědou?
Víra v Boha může mít logiku a dá se ověřit ve vlastním životě. Věda někdy také, ale často je to slepá víra v prezentované poznání vědců a spoléhání se na to, že tvrzení mnoha lidí přece musí být správné. Přitom ignorování spousty lidí, kteří říkají něco nepopulárního. Z tohoto pohledu může být Věda vírou ve svém doslovném významu, narozdíl od Víry v Boha.
Doporučuji zvážit následující
- pravdivé učení má logiku, vysvětluje vše a nenechává zbytečné otazníky
- mělo by nést ve své pravé podobě jenom dobré plody
- pochází od nejvyšší možné autority, nevěřte tomu, co se za to jenom vydává (relativně těžko se to ověřuje, ale je to důležité)
Můžu se plést?
Ano, ale takhle mi to dává všechno dohromady logiku a žádnou jinou nevidím.
Co dává logiku VÁM?
Navazující článek: Svobodná vůle a nesvobodná vůle